Trenér

Jakub KADORA, 1993

1. Kdy jsi držel poprvé raketu v ruce a jak jsi se dostal k tenisu?

S tenisem jsem začal asi v 5 letech hraním s mým tátou a následně jsem od 6 let začal chodit pravidelně na tenisové tréninky 2x týdně. Jelikož taťka hrál aktivně tenis v mládí a věnuje se mu vlastně rekreačně dodnes, zkusil tento sport aplikovat i na mě a už mi to zůstalo.

2. Proč zrovna tenis, a ne jiný sport?

Nikdy jsem nebyl průbojné dítě v kolektivu a byl, tedy pořád jsem, spíše introvert. Tenis je hodně individuální sport, a proto mí rodiče zkusili právě tenis, jestli mě bude bavit. Většina kluků hrála fotbal či hokej, ale to u mě nepřipadalo v úvahu. Navíc, tím že to hrál i taťka, bylo celkem jasno.

3. Zkoušel jsi nějaké jiné sporty

Rekreačně jsem zkoušel i jiné sporty, ale aktivně jsem na žádný jiný sport nebo jiné sportovní tréninky nechodil.

4. Je těžší ,,učit“ dítě nebo dospělého? Kdo je ,,poslušnější“?

Tak tohle je podle mě strašně individuální, protože každý je jiný, a všichni postupem času prochází různými obdobími, ať už je to dospívání, více učiva ve škole než dříve apod. Určitě je těžší „učit“ děti než dospělé, jelikož dítěti ten proces trvá logicky déle. Ale jak jsem říkal, každý je jiný, a dost záleží na tom, jak moc dotyčný je schopen a ochoten vnímat co se mu říká a pak to následně dokázat přetavit v nějaký efekt. Takže obecně dá mnohem více práce naučit něco dítě. O to větší radostí pak pro mě je, když vidím, že to někdo z nich doopravdy vnímá a dělá, a tím se postupně zlepšuje.

Zase tolik dospělých jsem ale netrénoval, takže nemohu úplně hodnotit, nicméně popravdě se mi asi lépe pracuje s dětmi než s někým, kdo si chodí tenis zahrát jednou týdně rekreačně.

A co se týká té poslušnosti, tak asi nějak podobně, záleží na člověku, jak je vychovaný, jak moc je schopen vnímat co se mu říká, jak dlouho je schopen udržet pozornost a soustředění.

5. Co nejčastěji vytýkáš svým hráčům?

Obecně asi nejvíce soustředění na hru a trénink, vnímání toho, co jim říkám a neustále opakuji. Ať se co nejdříve, a pokud možno, co nejlépe naučí, hlavně fungovat a přemýšlet na kurtu sami, soustředit se na tu samostatnou činnost, protože potom s nimi v zápase stejně nikdo nebude, a čím více si z toho tréninku vezmou a uloží, tak tím lépe pro ně samotné.

6. Je nějaký tenisový zápas, který ti utkvěl v paměti?

Vzhledem k mému věku, a ještě jakž takž aktivní hráčské kariéře, mám ještě stále mnohem více vzpomínek a uložených zápasů ať už ze svých, nebo pak případně z těch, co jsem sledoval v televizi než jako trenér. Jelikož jsem měl to štěstí, že žiji a hraji v době, kdy jsem mohl většinu svého tenisového vnímání v TV, sledovat ty nejlepší hráče všech dob, tak to bych si asi taky vybavil pár zápasů. Ale primárně by to bylo z mých zápasů, kterých jsem za těch 23 let odehrál dost.

7. Na jaký úspěch svého svěřence jsi pyšný?

Jsem pyšný na to, když vidím, že mě svěřenec vnímá a pak díky tomu se mu povede zahrát správně úder. Za to jsem na ně opravdu pyšný. Každý správně provedený pohyb, snaha o to dělat věci správně, vědomí toho, že ne všechna moje slova, co jim říkám, jdou do větru.

Jsem tedy hrdý na svého svěřence/svěřenkyni na jakékoliv hráčské úrovni, když vidím, že se mu něco z toho, co jsem ho učil a vysvětloval, povede, a pak to třeba i vede k nějakým větším a lepším výsledkům. A taky se je za to snažím náležitě chválit, i když nejde pořád jen chválit.

8. Jaké sporty tě baví? Ať už sledovat, nebo provozovat?

Sledovat mě baví asi většina sportů, kde se hraje na body, góly, výkony, na čas apod., (nejvíce se koukám rozhodně na fotbal). V ideálním případě mě ještě více baví, když ten sport můžu dělat a nějakým způsobem mi i jde, a tím v něm soutěžit např. golf, fotbal atd.

9. Když jsi byl sám trénovaný, co se ti na svém trenérovi líbilo a co ne? Vzal sis z toho nějaké ponaučení? Abys to třeba sám dělal podobně anebo právě úplně jinak?

Měl jsem ve svém životě jen dva tenisové trenéry a jako popravdě, každý byl jiný, a to dost. Na tom prvním se mi asi nejvíce líbila ta vytrvalost a chtění i v tomhle jeho věku. Dodnes je velmi snaživý, díky čemuž jsem třeba pochopil, že když se na to bude sr*t, tak to asi nikam nepovede, takže tenhle trenér mi dal nejvíce nějaký druh motivace a vytrvalost.

Ale pak asi není tajemstvím, že ten druhý trenér mi dal do mého tenisu mnohem více. Je velký odborník, i když teda taky blázen jako člověk, ale já na něho nedám dopustit a jednou bych chtěl být alespoň trošku takový trenér jako on. Díky němu jsem pak už ve svém dospěláckém tenisu dosáhl toho, čeho jsem dosáhl. Naučil mě strašně moc věcí taktických, které jsem pochopil díky němu a snažím se je aplikovat i v rámci svého trénování.

Snažil jsem se od nich převzít co nejvíce a vytáhnout si z toho to pozitivní. Ale i ta negativa, která jejich tréninky obsahovaly přispěly tomu, že se snažím nedělat co mi nepřišlo dobrý a co se mi nelíbilo. Teď se podle toho a podle sebe snažím nějak řídit a předávat ty zkušenosti právě svým současným svěřencům.

10. Co taková tenisová zeď? Je to dobrý pomocník?

Zeď vždycky byla, je a bude užitečná. Určitě je to pomocník, klidně i při trénování, dělání něčeho navíc. Myslím si, že každý, kdo bude chtít v tenise něčeho dosáhnout by měl poznat krásu tenisové zdi.

11. Stalo se ti někdy, že jsi musel vykázat rodiče z kurtu, protože tlak na výkon byl nemístně silný?

Nemám na to úplně věk a povahu, takže vlastně asi ani ne, nebo si nepamatuji. Ale zase na druhou stranu si myslím, že rodiče mých svěřenců pochopili, že bych jim stejně na tréninku nedal prostor k tomu, aby dítěti nějak radili, takže jich tam většinou moc nemám. Jak to pak vypadá při zápasech úplně nevím a bohužel ani neovlivním, ale samozřejmě i z vlastních zkušeností vím, že tyhle rodičovské rady nejsou mnohdy ku prospěchu věci.

12. Jakým směrem se podle tebe tenis vyvíjí?

Jak v čem. Určitě jde vývoj tenisu kupředu, jako vše. Nicméně třeba současnými úpravami pravidel, co se týká hraní v ČR, všemožným zkracováním hry, což se mi vůbec nelíbí, tak se to nedá nazvat jinak, nežli směrem ****.

13. Co je důležité, aby se z hráče stala hvězda? Je to finančně náročné pro rodiče?

Trocha, možná i více talentu. Ale pak hlavně dřina, dřina, trénování, oddání se tomu sportu časově (opomíjení kamarádů, různých večerních zábav apod.), dřina, dělání věcí navíc, než dělají ostatní (láska ke sportu), štěstí na ty správné lidi, trenéry, dřina, mít to v sobě, to soutěžení, tu touhu po úspěchu, cíle, vzory. A samozřejmě i finance. Není to úplně nejdůležitější, není to více než ten trénink a dřina, ale je to jeden z určitě zvýhodňujících aspektů, kór v současné těžké době.

Myslím si, že tenis, pokud ho chceš dělat pořádně, je jeden z finančně nejnáročnějších sportů vůbec.

14. Co má trenér v moci? Jak skutečně může něco ovlivnit?

Trenér svým přístupem, umem, tím, jak svěřence dokáže přesvědčit o tom, že je to správné, a to nejlepší pro něj, tak dokáže člověka u toho sportu udržet. Myslím si, že přístup trenéra k trénování, nebo pak osobně k dětem je jednou z jeho největších mocí, co má, aby pak na své svěřence mohl být někdy dostatečně pyšný, tak jako já jsem u každého úspěchu těch dětí. Plus mě osobně tedy ještě dělá radost, když vidím, že mě ty děti mají rády (ne všichni a ne vždy), a rády na tréninky chodí a rády se na tom tréninku baví, ať už s ostatními nebo se mnou.

15. Jaké máš další koníčky, kromě tenisu?

Sport, je už odmala a myslím, že i vždy bude hlavní náplň mého života a volného času. Jinak mě nic moc jiného, co se týká nějakých koníčků, vlastně ani nebaví a spíš upřímně na to ani nemám času něco podnikat a vymýšlet.